SÁGA O EGILOVI

4. Harald dobývá zemi

Král Audbjörn s těmi, kteří se k němu přidali, táhl na sever do Märi a setkal se tam s králem Arnvidem a Sölvim Klofim. Měli dohromady veliké vojsko. Ze severu přitáhli lidé krále Haralda a obě vojska se setkala mezi pevninou a ostrovem Sólskelem. V bitvě padlo množství bojovníků na obou stranách. Z Haraldova vojska tam zahynuli dva jarlové, Ásgaut a Ásbjorn. Padli i dva synové jarla Hakona z Hladů, [8] Hlady - staré sídlo jarlů a králů blízko Trondheimu Grjótgard a Heilaug, a mnoho jiných vynikajících lidí. Z vojska märských král Arnvid a král Audbjörn. Sölvi Klofi se spasil útěkem. Stal se potom velikým víkingem a napáchal králi Haraldovi mnoho škod.

Tak si král Harald podrobil Jižní Märi. Vémund, bratr krále Aunbjörna, stále ještě držel Fjordy a vládl tam. Ale Haraldovi lidé radili, aby se v tažení na jih dál nepokračovalo, protože byl už konec podzimu. Král tedy ustanovil Rongvalda jarlem nad dobytými kraji a odjel se svou družinou zpátky na sever do Trándheimu.

Téhož podzimu přepadli Solveižini bratři Ölviho Hnúfu a chtěli ho zabít. [9] V sáze se neuvádí důvod, ale tehdejší posluchači si mohli domyslet, že důvodem byly Ölviho milostné verše na jejich sestru, což podle tehdejších norem ohrožovalo její pověst. Měli s sebou tolik lidí, že se Ölvi nemohl bránit a spasil se útěkem. Zamířil na sever do Märi, navštívil krále Haralda a podrobil se mu. Odebral se s ním na podzim do Trándheimu a získal si jeho přízeň. Pobýval u něho mnoho let a stal se jedním z jeho skáldů. [10] Skald - básník

V zimě se jarl Rongvald vydal pozemní cestou přes Eidsjó na jih do Fjordů a opatřil si zprávy o jízdách krále Vémunda. Přišel v noci do míst, kde se říka v Naustdalu a kde byl Vémund na hostině. Rongvald se zmocnil stavení, ve kterém hodovali a krále s devadesáti lidmi uvnitř upálil. Pobral všechny jeho lodě a zmocnil se všeho majetku.

Když se vracel nazpět do Märi, přidal se k němu Berdlu-Kári s dlouhou lodí úplně obsazenou. Plul pak na sever do Thrándheimu ke králi Haraldovi a stal se jeho manem. Na jaře po těchto událostech vyplul král Harald s loďstvem na jih podél pobřeží, podrobil si Fjordy a Fjaly a odevzdal moc nad těmi kraji svým manům. Jarla Hróalda ustanovil správcem nad Fjordy.

Když Harald ovládl všechny kraje, dával velmi dobrý pozor na zemany a mocné sedláky, kteří by podle jeho domnění proti němu mohli zvednout vzpouru. Všem dal na vybranou, buď být jeho služebníky, nebo odejít pryč ze země. Těm, co se nepodrobili, hrozilo násilí a ztráta života. Některým dal osekat ruce nebo nohy. Přivlastnil si v každém kraji všechen majetek a všechnu obydlenou i neobydlenou zemi. Za své prohlásil i moře a jezera. Sedláci směli mít pozemky pouze pronajaté a ti, kteří pracovali v lesích, dobývali sůl, nebo lovili na zemi či na moři, ti všichni mu měli býti poplatni. Kvůli takovému útisku uteklo mnoho lidí pryč ze země. Někteří osídlili pusté kraje na východě v Jamtalandu a Helsingjalandu, jiní odjeli do západních zemí. Jejich domovem se staly Hebridy, Irsko, Normandie ve Vlašsku, [11] Vlašsko - Francie Katanes ve Skotsku, Orkneje, Hjaltland [12] Hjaltaland - Shetlandy a Faerské ostrovy. Tehdy byl také nalezen Island.