SÁGA O EGILOVI

3. Harald se ujal vlády

Harald, syn Hálfdana Černého, se ujal dědictví po svém otci a zapřísáhl se, že si neostříhá vlasy, dokud nebude sám vládnout nad celým Norskem. Říkalo se mu Harald Vlasáč. Nejdříve bojoval s těmi králi, kteří byli nejbližší, a přemohl je, ale to by bylo dlouhé vypravování. Nakonec opanoval celé Upplondsko. Odtamtud se vypravil na sever do Thrándheimu a svedl mnoho bitev, až se stal jediným vládcem nade všemi thrändskými kraji. Pak se rozhodl vypravit na sever do Naumudalu [6] Naumudal - severně od Trondheimu. Ještě severněji ležel Hálogaland. kde panovali bratři Herlaug a Hrollang.

Když se bratři dověděli, že přichází, nechal se Herlaug ještě s jedenácti muži zaživa pohřbít v mohyle, kterou si pro sebe tři léta budoval. Jeho bratr království nebránil a podrobil se Haraldovi. Zřekl se svého údělu a přijal hodnost jarla. Tak se král Harald zmocnil Naumdälu a Hálogalandu a ustanovil tam ke správě své lidi.

Potom se vypravil s vojskem na lodích na jih do Märi. [7] Märi - kraje mezi Nordfjordem a ústím fjordu Trondhjemského , Jižní a Severní Märi. Tam svedl bitvu s králem Húntjófem a zvítězil. Húntjóf tam padl. Tím si Harald přisvojil Severní Märi a Raumsdal. Ale Húntjófův syn, kterému říkali Sölvi Klofi, unikl. Odjel do Jižní Märi ke králi Arnvidovi a naléhal na něho, aby se Haraldovi postavil, dokud je čas:

„Teď dolehlo neštěstí na nás, ale nepotrvá dlouho a budete na tom stejně jako my, protože Harald sem brzy přijde. Zotročil a podrobil si všecky lidi v Severní Märi a v Raumsdalu. Můžeš se rozhodnout pro totéž, pro co se rozhodl můj otec; začni bránit své statky a svobodu a povolej k tomu všechny muže, kteří budou ochotni s tebou jít. Já ti se svými lidmi nabízím proti Haraldovu násilnictví pomoc. Nebo můžeš udělat to, pro co se rozhodli naumdalští, totiž vzdát se a dobrovolně se stát Haraldovým rabem. Můj otec pokládal za slavnější, zemřít raději se ctí jako král, nežli být ve stáří podřízeným někoho jiného Myslím, že také ty budeš smýšlet stejně jako všichni lidé, kteří mají statečnou mysl a čest v těle." Na takové domluvy se král rozhodl, že sebere vojsko a bude své země bránit. On a Sölvi uzavřeli spojenectví a vzkázali králi Audbjörnovi, jenž vládl nad Fjordy, aby jim přišel na pomoc.

Když přišli poslové ke králi Audbjörnovi a předali mu Arnvidovo poselství, radil se o tom se svými přáteli. Všichni měli za to, aby svolal vojsko a táhl märským na pomoc. Král Audbjörn dal vyřezat válečný šíp a poslal jej jako výzvu k válce po celém svém panství. Vyzval všechny významné zemany aby se k němu dostavili.

Královi lidé přišli také ke Kveldúlfovi. Vyřídili mu, že si král přeje, aby k němu přišel se vší svou čeledí. Na to jim Kveldúlf odpověděl: ,,Mou povinností je pomáhat králi, když brání naši zem a zasahuje proti plenění ve Fjordech, ale nemyslím, že bych měl jít na sever do Märi a bojovat tam. Oznamte zkrátka, až se vrátíte ke svému králi, že co se týče tohoto sbírání vojska, bude Kveldúlf sedět doma. Nevydám se z domova proto, abych bojoval proti Vlasáčovi, protože mám za to, že má velmi hojný náklad štěstí tam, kde náš král ho nemá ani hrst." Poslové se vrátili ke králi a pověděli mu výsledek svého poslání, Kveldúlf pak seděl doma na svých statcích.